VENI ensemble: NACHTBOEK • QUOTATIONS

Hudba je způsob, jak být spolu. Je to prostě jedna z mnoha možností, jak něco sdílet, navíc je to možnost něco sdílet i s někým, kdo není přímo s vámi, například autor vzdálený geograficky nebo i v čase…
Každému se v hlavě honí nějaká muzika, ale hudebních skladatelů není (vzhledem k ostatní populaci) zas až tolik. Jak se asi člověk stane skladatelem? Nejčastěji nákazou! Něco uslyší, a zažehne to touhu zkusit to také. Iniciační momenty proběhnou většinou už v dětství a může to být celkem cokoliv, co dokáže upoutat dětskou pozornost (například Igora Stravinského fascinoval mužik vydávající s dlaní pod paží podivné zvuky…). Při dalším hudebním vzdělávání se však dítě zákonitě setkává s hudbou nějakých skladatelů. Některé si oblíbí, některé ne, ale najednou odněkud přeskočí jiskra a náhle zatouží také něco složit. Obvykle je to v hlavě hotovo dřív, než to dítě dokáže zapsat (nakonec i Mozartovi pomáhal tatínek). Každý skladatel si tak postupně vytváří svůj vlastní rodokmen ze svých předchůdců. Některé napodobuje, s jinými polemizuje, vzniká tak dialog, vedený mnohdy i přes staletí. Ostatně toto má dlouhou tradici: Perotinus přidal další hlasy k Leoninovu dvouhlasému organu, nejoblíbenější technikou renesance byla missa parodia, v níž skladatel zpracovával hudební materiál jiných autorů, psávaly se variace na cizí témata… 

Louis Andriessen se před komponováním rozehrával Bachem, nejčastěji jeho Dvouhlasými invencemi. Ale J. S. Bach si prý také, než začal pracovat, přehrával hudbu jiných. Cizí hudba slouží jako odrazový můstek pro skok do neznáma, podobně jako když pomocí proudu vody vyrazí nový pramen.
Pro Andriessenova žáka Daniela Mateje je Johann Sebastian Bach rovněž jedním
z nejdůležitějších autorů. (Mauricio Kagel: „Ne všichni skladatelé věří v Boha, ale všichni věří v Bacha.“) Bach mu byl inspirací pro celou řadu skladeb, které se však Bachovu stylu nepodobají ani trochu. Ve skladbě JMF for DM je bachovský motiv latentní a vynoří se až v samém závěru v mlhavém náznaku. V QUOTATIONS · ROTATIONS · VARIATIONS je výchozím materiálem první části zpracování dedikačního dua pro pikolu a trombón
napsaného Andriessenovi k 75. narozeninám, ale také subtilní tóny Webernových Variací, op. 27, v dalších částech se objevuje i stará nábožná píseň, kterou zpívávali jeho rodiče, ale i lidová Hřbitove, hřbitove, kterou zpívával Egon Bondy.

Piet-Jan van Rossum zase věnoval svůj III. klavírní koncert památce pozapomenutého
ruského skladatele Alexeje Stančinského (1888 – 1914). Jeho tragický životní příběh se stal inspirací ke skladbě, jež vznikala jako „covidový deník“.
Vývoj hudby je něco jako štafetový běh bez přesných pravidel. Nejde o cíl, ani o vítězství, ale o předávání pochodně…

Jaroslav Šťastný (aka Peter Graham)